O fotografii jsem se začal poprvé zajímat ve svých deseti letech, kdy táta pořídil náš první digitální kompaktní fotoaparát. V tu dobu jsem o focení nevěděl vůbec nic. Jediné, co jsem dokázal, bylo vnímat kompozici skrz hledáček a zmáčknout spoušť. Postupem času jsem se nechal vtáhnout do tajů umění fotografie.

Díky mému velmi blízkému příteli, který se stal zároveň i mým mentorem, jsem postupně přicházel na to, že je to směr, kterým bych se rád v životě vydal, a za to jsem mu nesmírně vděčný. 

V průběhu studia na střední škole při koupi mé nové zrcadlovky, která umožňovala i natáčet, jsem objevil další druh média, jímž bylo video. Ač jsem si myslel, že je tato disciplína stejná jako fotografie, brzy jsem zjistil, že tomu tak úplně není.

Osud tomu tak chtěl a já v životě potkal nového člověka s bohatými zkušenostmi za kamerou. Díky němu jsem začal poznávat i toto řemeslo a zjistil jsem, že mě médium videa baví stejně jako fotografie. 

Po absolvování střední školy jsem nastoupil na Vyšší odbornou školu filmovou v Písku na obor kameraman, kde jsem měl možnost při praktických cvičeních se zdokonalovat v této profesi. Ve studiu jsem pokračoval na Filmové akademii Miroslava Ondříčka, tentokrát v oboru střihače. V průběhu studií i po nich jsem se tímto uměleckým řemeslem začal zabývat i na profesionální úrovni. 

V každém příběhu je síla a ve všem je nějaký příběh. Tímto mottem jsem se začal řídit i ve svém tvoření, a to ať už za fotografii, video nebo střih. Vždy se snažím příběh do daného projektu jakýmkoliv způsobem zakomponovat a tím mu vdechnout život.